V sobotu 6.dubna jsme vyrazili na Sabat Praha a ...
Pražský soupeř nás loni porazil ve všech 6 utkáních, které jsme spolu odehráli v základní části, nadstavbě o Extraligu i v následném playoff 1.ligy.
Musím říct, že Sabat je sympatický tým, který poslal nejednoho šikovného hráče nahoru do EXL, věnuje se jim hned několik trenérů a stále vytahují zajímavá jména. Patří mezi top týmy 1.ligy již spoustu let a proto bylo naším cílem porovnávat se s tímto typem soupeře. Loňská častá setkání nám ukázala, že máme na to uhrávat rozumné výsledky.
Do prvního zápasu byla představa házet více striků než ballů a utkání zkusit vyhrát na pálce, pakliže se nám podaří vyvinout tlak na holandského startéra Ricka Van Dijcka. První představa katastrofa, za to ta druhá fungovala. Konečně jsme nedělali téměř žádné chyby v útoku a pohybu na metách, hráli dostatečně agresivně s pálkou v ruce stejně jako při pohybu na metách. I rozhodnutí, jestli budu nebo nebudu atakovat první nebo poslední strike vzhledem k pořadí na pálce, výrazně ovlivňuje průběh zápasu. Myslím, že naším nadšením doslova hltat mety mohl být soupeř překvapen, protože neustávalo ani ke konci zápasu. Poměr 18:6 na hity dokázal výsledek ovlivnit více než poměr 21 met zdarma na naší straně ke 4 na straně soupeře. Rozhodně bych si z toho nebral příklad, protože na mety zdarma se nikdo na hřiště dívat nechodí. Výsledek nás každopádně nakopnul a ukázal, že nemůžeme klopit hlavu, pokud někdo nebo něco v zápase nefunguje.
V druhém zápase byl souboj na pálce vyrovnaný i přesto, že soupeř zvolil svého dlouholetého nejlepšího nadhazovače Víťu Křepínského. Házel svůj standard, házel velmi dobře pod kontrolou. My jsem ale dokázali trefovat ty správné nadhozy a nenechali se tolik vytahovat na ty těžké. Utkání bylo velice vyrovnané a soupeř předvedl hned tři trojmetové odpaly a tlačil na nás celý zápas. Utkání jsme větší část zápasu vedli zejména po výborném obratu ve třetí směně na 2 outy. V obraně jsme zahráli výborně a i přesto, že ke konci soupeř otočil, nenechali jsme se rozhodit a zápas si opět vzali.
Dvě výhry (14:13 a 11:10) – neskutečné, v útoku zasloužené a velice potřebné pro další plnění postupných cílů.
Nesmím zapomenout přístup všech hráčů k utkání. Nástup do směn, coachování na metách, pálkařské souboje u střídajících hráčů a podpora nehrajících byla tentokrát jako z učebnice. Trenér to nemá nikdy lehké s nasazováním hráčů do utkání a ne vždy se shoduje s představou jednotlivých hráčů, ale myslím, že jsme jeden druhému věřili a i tyto detaily nás posouvají neskutečně vpřed. Soustředění není odváděno mimo probíhající utkání a jeho stav a dá se kdykoli soupeře zatlačit i přes výroky diváků, sudích nebo slunce v očích. :)
Několik let si přeji, aby si čím dál víc hráčů v hlavě umanulo, že nadhoz bude jeho priorita a dokáže velké věci. Podřídí tomu svůj přístup i životní styl a tento post za odměnu – privilegium – mu třeba udělá i jméno. Více to asi není třeba komentovat.
Highlights:
- První 4 pálkaři lineupu prvního zápasu odpálilo 11hitů a doběhlo pro 9 bodů.
- Šimon Urban jako univerzál, který pálí, běhá a hodí skoro 4 směny bez bodu.
- Kamil Pavelka, který v druhém zápase v 6. směně s obsazenými 1B a 3B, přijde z lavičky a hodí hned prvního pálkaře SO bez umožnění doběhu.
- Jirka Pospíchal, který hrál půlku druhého zápasu, ale stihl dva krásné hity.
- Ondra Hon a jeho krásný triple na těžký nízký nadhoz.
- Ocelový Kuba Kaplan, který odchytal druhý zápas a pak šel hodit poslední směnu bez bodu.
- Dan Lapiš a jeho dlouhé pálkařské souboje včetně důležitého hitu na 2 outy v druhém zápase.
Martin Drong
manažer A-týmu mužů